Datasets:

jurasova

/

newscrawl_enhanced_gender_balance

like 0

Ale myslím, že každá z firem má i svoji - nechci, aby to znělo banálně - duši, a když ji neakceptujete, lidé vám neuvěří.

Lidé z branže říkají, že jste skvělý obchodník a špičkový manažer, ale kreativita - co se programu týče - pro vás zase tolik neznamená...

Ale to je přece nesmysl.

Televize je postavená na tom, jaký typ pořadu jste schopna přinášet divákům, a jediné, co vás odliší od konkurentů, je, jak daleko dopředu dokážete vidět.

Jak správně dokážete vyhmátnout to, co diváky bude za měsíc, půlrok, dva roky zajímat, a jak si dokážete připouštět nové myšlenky.

To se Nově daří.

Vždycky měla náskok, vždycky byla před ostatními televizemi a pořád to platí.

Výrazně jsme se posunuli, co se naší vlastní tvorby týče: od zábavy ke složitějšímu žánru, kterým je dramatická tvorba, kde jsme v tuhle chvíli jednoznačně nejúspěšnější.

Velký skok nastal i z hlediska grafického výrazu televize.

Nemám pocit, že bych kreativitu pomíjel, a právě kreativita je v našem byznysu to, co později vytváří čísla a peníze.

U televize musíte chápat, že dobrá stanice musí mít dobrou kreativní část a kreativitu musíte nejen hledat, ale i velmi výrazně podporovat.

Myslím i kreativitu v oblasti marketingu nebo vyhledávání lidí, to je něco, co jde špatně čísly nebo finančně ohodnotit, ale buď to ta firma má, nebo ne.

Nova to má.

V jednu chvíli to z ní pomalu odcházelo a stávala se jen zajetým strojem, ale díky bohu jsme tehdy dostali kopanec od VyVolených na Primě.

Pracovat s kreativitou se musí umět a přiznám se, že mi ze začátku také trvalo hodně dlouho, než jsem pochopil, jak důležitá tahle vlastnost je.

Některé věci mi prostě utíkaly.

A teď už vám neutečou?

Snažím se.

Nikdy neohlídáte úplně všechno, ale myslím, že už jsme v situaci, že nám tolik věcí neuteče.

Když se ale podívám, co chystáte na jaro, vidím novou Druhou šanci, ale zbytek jsou ověřené a dobře zajeté tutovky.

Tak kde je ta kreativita?

Přimáčknutá krizí?

Jsme teď v situaci, ve které jsme nebyli a do této chvíle vlastně ještě nebyl nikdo.

Snažíme se odolávat vnějším vlivům krize.

Já to slovo nemám rád, ale nazvěme to tak - odoláváme krizi, která k nám přichází.

Takže některé projekty jsou pozastavené, čekáte, co bude dál?

Máme v zásobě řadu projektů, které bychom mohli nasadit na jaro či podzim, kdybychom chtěli, ale teď čekáme, protože jsou poměrně finančně náročné.

Není to tak, že bychom chtěli jet starou vyjetou kolejí, ale jsme v situaci, kdy se opravdu snažíme vážit každý krok, každou korunu a myslím, že takhle to dělá každý, kdo to s podnikáním myslí alespoň trochu vážně.

Myslíte si, že se situace během roku zlepší, nebo připravené projekty - včetně už ohlášené české verze MTV - budete muset nechat hibernovat až do roku 2010?

To je věštění z křišťálové koule.

Myslím, že kdybych to věděl, dávno prodám svůj recept analytikům, kteří o tom teď tak chytře píší.

Ale jako ředitel přece musíte mít nějakou představu...

Budeme se snažit letošní rok vyhodnocovat podle toho, jak se naši klienti začnou chovat během hlavní sezony, která pro nás začíná někdy v polovině března a vrcholí v dubnu až květnu.

Z toho si vytipujeme, jestli jen momentálně pozdrželi svoje výdaje a šetří peníze, aby s kampaněmi vyjeli v průběhu velké sezony, nebo jestli své kampaně spíš zkrátí a udělají je intenzivnější, případně jestli peníze opravdu nemají.

Máte obavu z konkurence?

Konkurence není o obavě - zvlášť ne pro tak velkého poskytovatele, jako je Nova, ale o respektu.

Myslím, že konkurenci je dobré nepodceňovat, je dobré ji hlídat i přesto, že jsme na špici.

Když ji podceníme, může nás překvapit tak, jako se jí to podařilo v roce 2005, kdy jsme ukolébáni vlastní dokonalostí a za ujišťování zahraničních konzultantů byli přesvědčeni, že vysíláme nejlepší reality show na světě, Big Brother.

Všichni nám říkali, že nás žádný konkurent nemůže potopit, a pak přišel osudný podzim, který si dodnes pamatuji.

Takže už žádné vtipy o trabantech?

To bylo takové rýpnutí a navíc ještě překroucené...

Když jsem mluvila o konkurenci, měla jsem na mysli současný stav českých televizí - ve vedení veřejnoprávní České televize sedí lidé, které televize ani moc nezajímá, Prima na další VyVolené ne a ne dosáhnout a kabelové televize na ty velké opravdu nemohou.

Jinými slovy, konkurence vás nepohání dál a výš ani z hlediska programového.

Tak to není.

Myslím si, že i kdyby se s naší konkurencí v budoucnu nic významného nedělo, existuje tu jakési vnitřní pnutí a zejména v dramatické tvorbě se nám podařilo vytvořit několik velmi kvalitních týmů, které se mezi sebou předhánějí.

Jde o vnitřní rivalitu a konkurenci, komu se podaří ze lepší peníze v rychlejším čase a s lepšími herci udělat lepší seriál.

Navíc jsme si vytvořili svůj systém, který jen nečeká na nápady trhu, ale je i aktivátorem toho, že se nápady na trhu budou rodit.

Můžete to něčím doložit?

Třeba vznik sitcomu Comeback, který má velký úspěch a díky tomu teď bude pokračovat.

To nebylo tak, že by přišel scenárista Tomáš Baldýnský s tím, že má skvělý nápad, ale byli jsme to my, kdo vytvořil velký workshop.

Z něj nám vypadlo kolem padesáti námětů, a my pak dali šanci jednotlivým týmům, aby je rozpracovaly, z toho jsme vybírali dál a dál, až jsme natočili tři pilotní díly a z nich vybrali jeden, který jsme uvedli na obrazovku.

Stejným způsobem se do budoucna chceme vrátit i k zábavě.

Jakého nejlepšího šéfa jste měl vy sám?

Nejinspirativnějším šéfem pro mě byl asi Petr Kellner.

S ním jsem strávil docela dost let a nejblíž jsem mu byl ve chvíli, kdy jsem v rámci skupiny PPF měl na starosti eBanku a její transformaci.

V té době jsme vlastně objevili možnost, že bychom mohli investovat do pokusu převzít Novu.

Tenkrát kromě mě a něho nebyl v PPF skoro nikdo, komu by se do toho chtělo.

Byla to docela těžká několikaměsíční práce, která se nakonec vyplatila.

Jestli mám hodnotit nadřízené, on je dobrý.

V čem konkrétně?

Je nesmírně inspirativní pro všechny, se kterými úzce spolupracuje.

Neustále klade dotazy typu: "Proč to nejde jinak, proč se na to nepodíváš ještě z jiného pohledu, proč nepřineseš ještě něco dalšího, myslíš, že to je opravdu všechno, co jsme schopni z toho dostat?"

To je jeden šéf a druhý, který mě za poslední dobu hodně poznamenal, je Adrian Sarbu.

Tak jako mi Petr Kellner pomohl hledat obecně principy byznysu, Adrian mě naučil, jak se soustředit na operativu a z ní vytahovat hlavní věci.

Naučil mě, co jsou důležité principy, které televizi vlastně pohánějí dál.

A vy sám?

Jste inspirativní pro svoje lidi?

Snažím se jim do věcí mluvit jen do té míry, že vím, že mají svou odbornost a také svou míru zodpovědnosti, aby rozhodovali.

Na druhou stranu jim do toho občas vrtám a mám tu velkou výhodu, že jim do toho vrtat můžu, protože tím, jak vidím na celý mechanismus televize a nejsem jen zavřený v jedné škatulce jako obchod nebo výroba, umím si věci propojit a potom je třeba ničím takovým způsobem, jako mě ničil Petr Kelner, když se mě ptal: "Hele, to je fajn, že už to je celé hotové, ale proč to nezkusíme udělat nějak jinak?"

Ono je to sice občas trochu depresivní, ale řada mých kolegů se mnou ještě dál pracuje, takže věřím, že je to občas i trochu inspirativní.

O co vám ve vaší práci hlavně jde?

Aby to, co dělám, mělo co možná největší úspěch, a abych se v tom dobře cítil.

A úspěch se počítá na peníze?

Nebo jak se dá vyjádřit?

Ne, tak to není.

Co se televize týče, ta je samozřejmě úspěšná v momentě, kdy je hodně zisková a dokáže svým majitelům přinést peníze, ale to není všechno.

Myslím, že Nova je úspěšná proto, že je právě o těch pět kroků dál, že si může dovolit sem tam zariskovat, že je kreativní.

Je sice svázána vnitřními pravidly, ale ta pravidla se dají přetvářet tak, jak se trh rozvíjí a roste.

Kdy jste naposledy riskoval?

Největší riziko, které jsem v poslední době vnitřně cítil, bylo, když jsme na podzim nasazovali Soukromé pasti.

Vážně?

To tolik podceňujete diváka?

Já ho znám jen podle řady různých čísel a vlastností a věděl jsem, že ten projekt je složitý, drahý, a že pokud nebudeme úspěšní, můžeme si zavařit i na dlouho dopředu.

Věděl jsem, že témata Soukromých pastí nejsou úplně jednoduchá, a hodně jsem tlačil na naše lidi, aby projektu dali maximální možnou péči - až třeba na takové detaily, že jsme hodně diskutovali, který příběh půjde před kterým a jak budou na sebe navazovat, jak podpoříme jednotlivá témata v rámci naší publicistiky nebo zpravodajství.

Měl jsem z toho na začátku strach, věděl jsem, že to, co popisujeme, nejsou jen věci příjemné.

Promiňte, ale když se pomocí čísel mluví o takzvaně majoritním divákovi, někdy to zní až pejorativně...

Nova musí hlídat, aby opravdu zasáhla masovou populaci.

Když víme, že náš průměrný divák je sedmačtyřicetiletá žena, která žije v rodině, spíš na venkově než v Praze, má základní, maximálně střední vzdělání, má raději jednodušší sdělení a není z poměrů, které dovolují hodně utrácet, tím také víme, že se musíme nějakým způsobem chovat.

Samozřejmě, to všechno, co jsem vám teď popsal, je jenom průměr.

Zdá se tedy, omluvte můj cynismus, že známá televizní "baba Dymáková" nám poněkud omládla...

Ale je to tak.

Nova je nejmladší televize.

Ale to všechno nás nutí zvažovat, co všechno si můžeme a nemůžeme dovolit na obrazovce.

A další problém, kterým Nova trpí, je, že to, co je na jiných televizích fenomenální úspěch, může být na Nově propadák.

To znamená, že program, který má průměrnou sledovanost třicet procent, konkurence prezentuje jako ohromný úspěch, ale u nás je to propadák, se kterým do budoucna neumíme žít.

I proto jsem měl ze Soukromých pastí takovou obavu.

Jak nepřijít o mladou generaci, která už je k televizi lhostejná, vytváří si vlastní komunity, programy na internetu a vysílá na YouTube?

Musíme se snažit té úplně nejmladší generaci přizpůsobit, ale na druhou stranu počítáme i s tím, že ve chvíli, kdy se tihle lidé přehoupnou přes věk dvacet pět až třicet let, začnou se chovat hodně jako jejich rodiče.

Ale poslední čísla to nepotvrzují, popularita televize jako média v posledních letech jasně klesla.

Myslím, že to není tak markantní, ale pozornost se rozmělňuje.