jurasova/newscrawl_enhanced_gender_balance

text stringlengths 0 61.1k
Spousta lidí se mě ještě před odchodem z ministerstva ptala, jestli třeba neexistuje nějaký klub na podporu poplatků.
Právě pro ty, kteří se chtějí chovat zodpovědně, chci nový server vybudovat.
Budou tam videa a chaty a lidé si tam budou povídat o tom, co je ve zdravotnictví zajímá.
Chystáme i diskusní večerní pořady s významnými lékaři.
Pustíme obyčejnou webovou kameru, budeme si povídat a lidi se do toho budou zapojovat," prozrazuje Cikrt, čím by se chtěl v budoucnu živit.
Politici mi šli na nervy
Zatím se ale tenhle devětatřicetiletý muž, kterého zná možná víc lidí než leckterého ministra, spíš rozkoukává.
Chodí spát ve čtyři ráno, vstává v jedenáct, občas si zavolá s Julínkem, ale jinak si užívá pocit, že už nemusí několik hodin denně telefonovat s novináři a odpovídat na jejich otázky.
"Jsem teď na volné noze, takže si můžu organizovat čas sám a dělám jen to, co chci," říká Cikrt.
Rád si prý odpočinul i od hádek s koaličními politiky, kterých měl možná víc než exministr Julínek.
Někdy mi to šlo na nervy.
Můžete mít argumenty ve zlatě, ale stejně s lidmi jako Zubová nebo Hovorka nepohnete.
Jsem rád, že mám tohle za sebou," usmívá se Cikrt.
Ještě předtím, než začne pracovat pro televizi, se prý bude živit konzultacemi a mediálními kurzy pro zdravotnické manažery.
V komunikaci platí deset pravidel.
Vše ostatní je praxe.
A když jste 2,5 roku skoro každý den na kameře, tak s tím nějaké zkušenosti máte," obhajuje svou kvalifikaci na funkci mediálního poradce.
Díky 2,5 letům "na kameře" ho prý lidé pořád poznávají.
Můžu si dát troje tmavé brýle a stejně budu nepřehlédnutelný.
Nedávno jsem si kupoval myš k počítači, v obchodě mě zastavil starší pán a chlubil se mi, že dobrovolně ve středních Čechách platí poplatky.
Díky těmto lidem mám pořád pocit, že jsme to nedělali zbytečně," říká takřka pohnutě Cikrt.


20090224
Do USA bez víza?
Nemám šanci!
Příběh devětadvacetileté ženy ukazuje, že bezvízový styk s USA má svoje hranice
Češka asi přijde o svatební cestu
Měla to být svatební cesta se vším všudy.
Vlastně ještě něco navíc: Hana Vlková a její brazilský manžel Leonardo se chtěli v americkém Las Vegas znovu vzít.
Pro tu legraci.
Že bychom byli třeba jako Karel Gott," vypráví se smíchem devětadvacetiletá Hana.
Plán byl odletět do USA počátkem března a strávit tam měsíc.
Rezervaci letenek už ale zrušili.
Kvůli vízům, která přitom oficiálně Češi při cestě do USA nepotřebují.
Tušila jsem, že budu mít zase problém.
Hrozně mě to štve," rozčileně gestikuluje absolventka ústecké univerzity, "zvlášť, když se všude říká, jak už žádná víza do Ameriky nejsou."
Při cestě za oceán od poloviny loňského listopadu stačí vyplnit internetový formulář ESTA, který uchazeči rovnou řekne, zda může jet, či nikoli.
Neúspěšně skončí jen zlomek žádostí, Hanina je ovšem jednou z nich.
Pak nezbývá než si říct o klasické vízum.
Kubánské stigma
Ve Státech už přitom Hana několik let žila, od jara 2003 do podzimu 2005.
Vypracovala se na vedoucí směny restaurace v Arizoně, měla přestoupit do vyhlášeného hotelu Stein Eriksen Park City v Utahu.
Samozřejmě legálně.
V září 2005 jsem odjela na chvíli domů, kde jsem dva roky nebyla.
A to byla chyba," vypráví.
Její nový zaměstnavatel tehdy požádal pražskou ambasádu o vydání nového pracovního víza.
Tato do té doby bezproblémová technikálie se ale zvrtla: úřednici v Praze se nelíbilo, že Hana opustila Spojené státy, a trvala na tom, že vízum lze opětovně vystavit jen uchazeči, který je mimo USA aspoň půl roku.
Kdybych zůstala v Americe, nic by se nestalo.
Moje firma si kvůli mě dokonce najala právníka, aby to vyřešil, ale neúspěšně," dodává bývalá závodní atletka.
Přitom její nynější manžel Leo, tehdy ještě přítel, v Brazílii žádné komplikace neměl, ačkoli byl ve stejné situaci: "Mně to dali, aniž bych byl doma půl roku.
Na nic se neptali.
Jenže v Hanině případě nešlo jen o úředního šimla, nýbrž i o bezpečnostní politiku.
Narodila se totiž na Kubě, kde její otec za socialismu pracoval jako diplomat.
A Havana, jak známo, patří mezi nepřátele Washingtonu.
"Byrokratka v Praze mi v roce 2005 jasně řekla, že mě kvůli Kubě automaticky musí prověřit," vybavuje si Hana.
Vízum tehdy nedostala, vzdala proto svůj americký sen a vybudovala si život v Česku.
Mimochodem, Leo, programátor a webdesignér původem z bohaté rodiny v Rio de Janeiru, se kvůli ní přestěhoval - koupili si panelákový byt u Prahy.
Znovu úřední šiml
Teď se po třech letech odhodlala vyrazit do "země neomezených možností" znovu.
Když už nejsou ta víza...
Zaměstnankyně slavné americké právní kanceláře sedla v lednu k počítači a vyplnila žádost o "autorizaci".
Vzápětí mi počítač oznámil, že jsem neuspěla.
Nezbylo mi než jít zase na ambasádu a požádat o klasické vízum," vzpomíná Hana.
Jak sama říká, "dohnala mě minulost, které moc nerozumím".
V to, že by se v březnu podívala za kamarády do Utahu, už nevěří.
Na velvyslanectví ji sice ujistili, že během února bude jasno, zda ji do Států pustí, či nikoli.
Minulý týden ale vyšlo najevo, že to tak rychlé nebude.
Prý to může trvat klidně i půl roku.
Že mě potřebují pořádně prověřit ve Washingtonu," opakuje rozčileně.
Co prověřují a na základě jakých pochyb, jí nikdo neřekl.
Kdybych věděla, že tam mám nějaký dluh, že mě z něčeho podezřívají, budiž.
Ale tahle bezmoc je strašná.
Druhá strana se brání.
Jakub Hornek z tiskového odboru americké ambasády tvrdí, že všechno probíhá, jak má: "Pokud někomu neudělíme vízum, důvod našeho rozhodnutí se vždy dozví."
A v to Hana doufá.
Chci vědět, co je špatně a zda to mohu nějak napravit.


20090224
Cikrt: Nejmenším dětem jsme měli poplatky odpustit
Tomáš Cikrt si už přes měsíc užívá volna.
Chodí spát ve čtyři ráno, vstává v jedenáct, dělá jen to, co ho baví a občas vzpomíná na staré dobré časy, kdy jako velmi aktivní mluvčí ministerstva zdravotnictví spolu s tehdejším ministrem Tomášem Julínkem předělávali české zdravotnictví.
Největší chybu prý udělali v tom, že hned při zavádění poplatků neosvobodili od placení nejmenší děti.
Padesát procent veškeré komunikace mi zabralo vysvětlování, proč mají platit malé děti.
Pak ještě přišel tehdejší ředitel pojišťovny ministerstva vnitra na tiskovku a řekl, že platí i děti v inkubátoru.
To heslo vymyslel on.
Do té doby to žádnému novinářovi nesepnulo.
S tímto heslem jsem měl nejvíc práce, tohle jsme prostě nemohli vysvětlit," říká Cikrt v rozhovoru pro server iHNed.cz.
HN: Jaké vlastně pro vás byly roky na ministerstvu zdravotnictví?
Těch 2,5 roku bylo hektických, ale nesmírně zajímavých.
Já to beru jako postgraduální studium, doplnil jsem si zdravotnické vzdělání o znalosti z organizace zdravotnictví.
A teď potřebuji tak měsíc na to, abych se přeorientoval a rozhodl se, co dál.
Chci být na volné noze, ale nevylučuji, že budu muset zase jít do nějakého zaměstnání.
Dělám si jen to, co chci a zatím mi to vyhovuje.
HN: Takže si teď užíváte klídek...
Já pracuji na svém dalším působení, protože mám rodinu a nějakou odpovědnost.
Samozřejmě je hospodářská krize a není jednoduché uživit rodinu, ať děláte cokoliv.
Ale mám v hlavě nějaké své projekty.
Budu se asi živit podobnými věcmi, které jsem dělal před nástupem na ministerstvo: konzultace, přednášky, kurzy pro novináře...

Spousta lidí se mě ještě před odchodem z ministerstva ptala, jestli třeba neexistuje nějaký klub na podporu poplatků.

Právě pro ty, kteří se chtějí chovat zodpovědně, chci nový server vybudovat.

Budou tam videa a chaty a lidé si tam budou povídat o tom, co je ve zdravotnictví zajímá.

Chystáme i diskusní večerní pořady s významnými lékaři.

Pustíme obyčejnou webovou kameru, budeme si povídat a lidi se do toho budou zapojovat," prozrazuje Cikrt, čím by se chtěl v budoucnu živit.

Politici mi šli na nervy

Zatím se ale tenhle devětatřicetiletý muž, kterého zná možná víc lidí než leckterého ministra, spíš rozkoukává.

Chodí spát ve čtyři ráno, vstává v jedenáct, občas si zavolá s Julínkem, ale jinak si užívá pocit, že už nemusí několik hodin denně telefonovat s novináři a odpovídat na jejich otázky.

"Jsem teď na volné noze, takže si můžu organizovat čas sám a dělám jen to, co chci," říká Cikrt.

Rád si prý odpočinul i od hádek s koaličními politiky, kterých měl možná víc než exministr Julínek.

Někdy mi to šlo na nervy.

Můžete mít argumenty ve zlatě, ale stejně s lidmi jako Zubová nebo Hovorka nepohnete.

Jsem rád, že mám tohle za sebou," usmívá se Cikrt.

Ještě předtím, než začne pracovat pro televizi, se prý bude živit konzultacemi a mediálními kurzy pro zdravotnické manažery.

V komunikaci platí deset pravidel.

Vše ostatní je praxe.

A když jste 2,5 roku skoro každý den na kameře, tak s tím nějaké zkušenosti máte," obhajuje svou kvalifikaci na funkci mediálního poradce.

Díky 2,5 letům "na kameře" ho prý lidé pořád poznávají.

Můžu si dát troje tmavé brýle a stejně budu nepřehlédnutelný.

Nedávno jsem si kupoval myš k počítači, v obchodě mě zastavil starší pán a chlubil se mi, že dobrovolně ve středních Čechách platí poplatky.

Díky těmto lidem mám pořád pocit, že jsme to nedělali zbytečně," říká takřka pohnutě Cikrt.

20090224

Do USA bez víza?

Nemám šanci!

Příběh devětadvacetileté ženy ukazuje, že bezvízový styk s USA má svoje hranice

Češka asi přijde o svatební cestu

Měla to být svatební cesta se vším všudy.

Vlastně ještě něco navíc: Hana Vlková a její brazilský manžel Leonardo se chtěli v americkém Las Vegas znovu vzít.

Pro tu legraci.

Že bychom byli třeba jako Karel Gott," vypráví se smíchem devětadvacetiletá Hana.

Plán byl odletět do USA počátkem března a strávit tam měsíc.

Rezervaci letenek už ale zrušili.

Kvůli vízům, která přitom oficiálně Češi při cestě do USA nepotřebují.

Tušila jsem, že budu mít zase problém.

Hrozně mě to štve," rozčileně gestikuluje absolventka ústecké univerzity, "zvlášť, když se všude říká, jak už žádná víza do Ameriky nejsou."

Při cestě za oceán od poloviny loňského listopadu stačí vyplnit internetový formulář ESTA, který uchazeči rovnou řekne, zda může jet, či nikoli.

Neúspěšně skončí jen zlomek žádostí, Hanina je ovšem jednou z nich.

Pak nezbývá než si říct o klasické vízum.

Kubánské stigma

Ve Státech už přitom Hana několik let žila, od jara 2003 do podzimu 2005.

Vypracovala se na vedoucí směny restaurace v Arizoně, měla přestoupit do vyhlášeného hotelu Stein Eriksen Park City v Utahu.

Samozřejmě legálně.

V září 2005 jsem odjela na chvíli domů, kde jsem dva roky nebyla.

A to byla chyba," vypráví.

Její nový zaměstnavatel tehdy požádal pražskou ambasádu o vydání nového pracovního víza.

Tato do té doby bezproblémová technikálie se ale zvrtla: úřednici v Praze se nelíbilo, že Hana opustila Spojené státy, a trvala na tom, že vízum lze opětovně vystavit jen uchazeči, který je mimo USA aspoň půl roku.

Kdybych zůstala v Americe, nic by se nestalo.

Moje firma si kvůli mě dokonce najala právníka, aby to vyřešil, ale neúspěšně," dodává bývalá závodní atletka.

Přitom její nynější manžel Leo, tehdy ještě přítel, v Brazílii žádné komplikace neměl, ačkoli byl ve stejné situaci: "Mně to dali, aniž bych byl doma půl roku.

Na nic se neptali.

Jenže v Hanině případě nešlo jen o úředního šimla, nýbrž i o bezpečnostní politiku.

Narodila se totiž na Kubě, kde její otec za socialismu pracoval jako diplomat.

A Havana, jak známo, patří mezi nepřátele Washingtonu.

"Byrokratka v Praze mi v roce 2005 jasně řekla, že mě kvůli Kubě automaticky musí prověřit," vybavuje si Hana.

Vízum tehdy nedostala, vzdala proto svůj americký sen a vybudovala si život v Česku.

Mimochodem, Leo, programátor a webdesignér původem z bohaté rodiny v Rio de Janeiru, se kvůli ní přestěhoval - koupili si panelákový byt u Prahy.

Znovu úřední šiml

Teď se po třech letech odhodlala vyrazit do "země neomezených možností" znovu.

Když už nejsou ta víza...

Zaměstnankyně slavné americké právní kanceláře sedla v lednu k počítači a vyplnila žádost o "autorizaci".

Vzápětí mi počítač oznámil, že jsem neuspěla.

Nezbylo mi než jít zase na ambasádu a požádat o klasické vízum," vzpomíná Hana.

Jak sama říká, "dohnala mě minulost, které moc nerozumím".

V to, že by se v březnu podívala za kamarády do Utahu, už nevěří.

Na velvyslanectví ji sice ujistili, že během února bude jasno, zda ji do Států pustí, či nikoli.

Minulý týden ale vyšlo najevo, že to tak rychlé nebude.

Prý to může trvat klidně i půl roku.

Že mě potřebují pořádně prověřit ve Washingtonu," opakuje rozčileně.

Co prověřují a na základě jakých pochyb, jí nikdo neřekl.

Kdybych věděla, že tam mám nějaký dluh, že mě z něčeho podezřívají, budiž.

Ale tahle bezmoc je strašná.

Druhá strana se brání.

Jakub Hornek z tiskového odboru americké ambasády tvrdí, že všechno probíhá, jak má: "Pokud někomu neudělíme vízum, důvod našeho rozhodnutí se vždy dozví."

A v to Hana doufá.

Chci vědět, co je špatně a zda to mohu nějak napravit.

20090224

Cikrt: Nejmenším dětem jsme měli poplatky odpustit

Tomáš Cikrt si už přes měsíc užívá volna.

Chodí spát ve čtyři ráno, vstává v jedenáct, dělá jen to, co ho baví a občas vzpomíná na staré dobré časy, kdy jako velmi aktivní mluvčí ministerstva zdravotnictví spolu s tehdejším ministrem Tomášem Julínkem předělávali české zdravotnictví.

Největší chybu prý udělali v tom, že hned při zavádění poplatků neosvobodili od placení nejmenší děti.

Padesát procent veškeré komunikace mi zabralo vysvětlování, proč mají platit malé děti.

Pak ještě přišel tehdejší ředitel pojišťovny ministerstva vnitra na tiskovku a řekl, že platí i děti v inkubátoru.

To heslo vymyslel on.

Do té doby to žádnému novinářovi nesepnulo.

S tímto heslem jsem měl nejvíc práce, tohle jsme prostě nemohli vysvětlit," říká Cikrt v rozhovoru pro server iHNed.cz.

HN: Jaké vlastně pro vás byly roky na ministerstvu zdravotnictví?

Těch 2,5 roku bylo hektických, ale nesmírně zajímavých.

Já to beru jako postgraduální studium, doplnil jsem si zdravotnické vzdělání o znalosti z organizace zdravotnictví.

A teď potřebuji tak měsíc na to, abych se přeorientoval a rozhodl se, co dál.

Chci být na volné noze, ale nevylučuji, že budu muset zase jít do nějakého zaměstnání.

Dělám si jen to, co chci a zatím mi to vyhovuje.

HN: Takže si teď užíváte klídek...

Já pracuji na svém dalším působení, protože mám rodinu a nějakou odpovědnost.

Samozřejmě je hospodářská krize a není jednoduché uživit rodinu, ať děláte cokoliv.

Ale mám v hlavě nějaké své projekty.

Budu se asi živit podobnými věcmi, které jsem dělal před nástupem na ministerstvo: konzultace, přednášky, kurzy pro novináře...